RC: Sklepy architekta Hellera [Jaroslav Kuťák]

zdroj

Ani nevíte, jak nádherný pocit to je, když vám přijde výzva k vyzvednutí vašeho PRVNÍHO "RECENZÁKU". Tahle kniha si vysloužila prvenství! Jako by mi v momentě, když jsem ten kousek papíru sevřela v ruce, všechno vybouchlo. Samozřejmě, že nebloguji jen pro "recenzáky", ale opravdu to potěší, a hned vás to poposune. Protože pokud vám někdo knihu doopravdy pošle, znamená to, že si musel přečíst některou z vašich recenzí (což potěší), a věří vám, že tuhle knihu zhodnotíte správně a nezaujatě. A jak jsem dopadla s knihou, která byla psaná pro ÚPLNĚ jinou věkovou kategorii?

Případ zavede Marii a Karla do nedaleké minulosti, kdy na zámku Myštěves, který dnes slouží jako golfový hotel stejnojmennému klubu, byli v padesátých letech vězněni faráři, kněží, mniši a další duchovní. Umírali tu za nelidských podmínek za zamřížovanými okny studených sklepení. Lidé z okolních vesnic dodnes vyprávějí legendy o utajených hrobech, rozmístěných v zámeckých lesích. Architekt Heller tady náhodou narazí na indicie, které by měly vést k nalezení pokladu. Objev se mu ale stane osudným... 

Žánr:	Literatura česká - Detektivky
Rok vydání:	2015, 1. vydání originálu: 2015

Počet stran:	224
Nakladatelství:	MOBA (Moravská bastei)
Vazba knihy:	vázaná

Ze začátku je důležité, abychom si vyjasnili jednu věc. Já NEČTU nic, co se odehrává v České republice. Opravdu moc často nečtu knihy od českých autorů. Nevím proč, ale mám raději zahraniční. Pokud bych měla najít knihu, která mě bavila, a byla od českého autora, budou to Klobouky z Agarveny od Markéty Práškové a Sklepy architekta Hellera.

Co se týče anotace, je velmi zamotaná, a já jsem si asi tak do strany 47 jsem měla pocit, že si zaměnili anotaci s nějakou jinou knihou. Už vůbec kvůli zmínce o Marii a Karlovi. Ti se v příběhu objeví opravdu až na straně 47. Pokud bych se měla zamyslet nad chápáním knihy... nó. V průběhu několika prvních stran jsem vůbec nechápala o co sakra jde. Jistě to v knize většinou nevíte, ale u této knihy to bylo opravdu něco. Na první straně máme prvních 15 řádků z pohledu někoho, koho absolutně neznáme. 

Po těchto docela drsných patnácti řádcích nastává skok v ději a najednou jde jen a jen o Maxe.  O něm se anotace už vůbec nezmiňuje. Tam máme na pár stránkách vylíčeno, jak šel zneškodnit zloděje a přitom mu tak nějak vrazil, za což získal 100 dní veřejně prospěšných prací v hospicu. Jakmile se zorientujeme o co zhruba jde, se nám na stránce opět objeví takový ten čtvereček, který v OpenOffice a Wordu slouží jako odrážka, a najednou jsme ve vězení a seznamujeme se s architektem Zdeňkem Hellerem, podle kterého se celá tato kniha jmenuje. Najednou se opět objeví "přenášedlo" (ten čtvereček, ale přenášedlo zní lépe), a jsme zase v Maxově hlavě. Takhle se tam ti dva nějak střídají. Max nám vypráví o prvním dni prací, a Zdeněk nám tam líčí rozvod, jeho "předsebevražedné" plány (také bychom to mohli nazvat To, co musíš zažít před smrtí nebo Poslední přání, ale předsebevražedné plány vám o něm řeknou víc), a Tantru. Najednou HOP, a jsme v butiku s Marií a Karlem. Takhle tam skáčeme vlastně celou knihu. Já jsem si na to docela zvykla, ale začali se mi míchat postavy, a to, co zažili...jay.

 Teď bych se mohla zaměřit, na tu mou poznámku o věkové kategorii. Jde o tohle: Bylo přímo ukázkově poznat, že knihu napsal muž. V knize bylo spousty narážek na sex a mraky mužského humoru, který jako dospívající dívka, absolutně nechápu, ale budiž. Opravdu mě tam rozesmála jedna historka, kterou tam říká Danoušek (ano, Danoušek).

"Já měl kamaráda, von studoval politologii a byl to hroznej děvkař," vyprávěl Zdeňkův dávný kamarád, "A jednou píchal nějakou holku, co se učila na kuchařku, a vona se ho zeptala, co z něj vlastně bude, až tu školu dokončí, protože nevěděla, co ta politologie obnáší. A von se zamyslel a řekl: Bude ze mě něco jako Havel. A ta holka prej v tu chvíli dostala orgasmus jako prase."

 Z ukázky jste si mohli všimnou všeho, co jsem napsala. Chlapský humor, narážky na sex a jako bonus nespisovnost. Tyhle tři věci mi dokonale stačili, abych si o knize udělala nějaký ten obrázek už na začátku.

Na knize mě ohromně bavila ta část, kdy Max hledal kešky, protože já sama tuto činnost zbožňuji. Vlastně to všechno bylo o hledání a spojování informací.

Detektivky většinou moc nečtu, a když už tak je pro mě nemožně těžké je dočíst. Sklepy byly něco jiného. Moc se mi kniha líbila a první polovinu jsem přečetla rychle. Přes polovinu jsem trochu bojovala, a potom zase jen rychločtení. Sklepy architekta Hellera je kniha o hledání pokladů a rozlouskávání záhad, což mě opravdu chytlo.

I když bych knihu spíše doporučila věkové kategorii 25-50 nelituji, že jsem si ji přečetla. Byl to hezký únik ze světa dystopií, na které jsem poslední dobou přepnula.

Kniha ale přesto předčila má očekávání, a pokud bych nemusela 70 stran přemýšlet kdo je hlavní postava dala bych o trochu lepší hodnocení. 

Přesto si kniha získala 4*/5

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství MOBA.

Knihu si můžete zakoupit zde.